Podívejte se na nové literární tipy
co se čte ve sboru - literární tipy
únor 2022
Marta Kuchtová
Peter May, Ochráním tě
…skotská detektivka, je to oddychovka a opět můj oblíbený autor Karin Lednická, Šikmý kostel
…hit posledních let, zkoušené Těšínsko, Karvinsko v osudech konkrétních lidí
Jan Taich
Virginia Woolfová, Vlny
Literární diamant se otáčí ve světle ubíhajícího dne a odrazy ve svých vybroušených plochách nechává souběžně nahlédnout uzlové chvíle skládající běh života z prožitků svých šesti postav vázaných dětstvím a přátelstvím. I bez příběhu děj unáší – jako vlny, které se lámou o pobřeží
Gyrdir Elíasson, Okno na jih
Jak se žije na odlehlém pobřeží Islandu spisovateli, kterému přibývá víc zmačkaného papíru v koši než vět na něm. Jakkoliv by vydavatel autora rád postrčil, tady má čas jinou dimenzi, jiné věci důležitost a i pohled na věci za mořem se jeví jiné. A tak zaznamenáno do zřídka souvisejících odstavečků – a těch má knížečka nepočítaně k tisícovce - je tu ledacos - a přeci je stvořen celek s poselstvím jasným jako islandský vzduch.
Albert Camus, Pád
Monolog kajícníka, jehož revolta zůstala v půli cesty. Trochu noir, ale vystoupit ze života se prostě jen tak nedá - a sebevražda by byl pád. Co z toho všechno asi tak je autobiografie?
Bohumil Květenský
Toulky českou historií (14 dílů)
Velmi hezké a nezaujaté povídáni dle dostupných pramenů, nevnucující vpřípadě nejasnosti, neúplnosti historických pramenů, závěry.
Marián Kechlibar, Zapomenuté příběhy (4 knihy)
Velice poutavé vskutku asi zapomenuté příběhy (tulipány coby bankovní komodita => krach na burze).
Z mládí vrácení se k Julesi Vernovi (green deal ???): Robur dobyvatel a Pán světa; oba příběhy, kde se měsíce lítá, plave a jezdí po světě, aniž by se musela doplňovat energie.
Vlastimil Vondruška, Kronika zániku Evropy
Zvláště zajímavé vzhledem k době, kterou jsem zažil a v reálu zažívám.
Jaroslav Toman
Stanislaw Lem, Solaris. 1961
Psychologické sci-fi. Hrdinům se zhmotní na oběžné dráze cizí planety vše, co nevyřešeného a bolavého si nesli v sobě. V roce 2002 vznikla zdařilá filmová adaptace s George Clooney v hlavní roli. Před desítkami let jsem to četl jako kluk. Až když jsem předloni viděl ten film, tak jsem to konečně pochopil. A tak jsem si to letos přečetl po druhé. Ve filmu je trochu jiný konec, než v knize, ale smysl zůstal stejný. Pochopit jsem to mohl, až když jsem měl tu zkušenost s něčím ukrytým uvnitř mě.
Ladislav Heryán, Exotova abeceda. 2021.
Úvahy L.H. kratší, než obvykle. Výborné jako obvykle. Vždycky si při četbě L.H. připomenu, že životní praxe je milionkrát důležitější než přemýšlení o teologických jemnostech.
Lukáš Ondra
Edward St. Aubyn, Patrick Melrose I., II.
Pět kratších textů současného anglického autora shrnutých do dvojdílného vydání. Nekompromisní literatura. Stylem i tématem.
Pavel Klusák, Gott: Československý příběh
Portrét apoštola normalizačního estrádního vkusu. Smutný příběh (občas až tragikomický) o vylhaném kultu hvězdy a neotřesitelnosti kariérního kšeftu.
Hanka Šormová
Ruta Sepetysová, Mlčící fontány
Román ze Španělska, období 1939-57, vláda diktátora Franca. Teror, téma ukradených dětí politickým odpůrcům. Otázky, zda podporovat nebo nahlodávat režim a trpět za to. Křehké napětí mezi historií a pamětí. Příběh končí v r. 1977 po vyhlášení celostátní amnestie pro politické vězně, exulanty i Francovy zločince. Na pozadí (mně málo známé) historie a tajemství země romantický příběh lásky.
Štěpán Smolen, Pominuté chvály
Chválit je třeba…píše autor, katolický kněz. Ale nehledá povrchní podbízející se chvály. To nosné pro život, víru, vidí i v jevech, které na první pohled za chvály nestojí, a třeba bychom se jim v životě raději vyhnuli. Jednotlivé kapitoly – chvály jsou různé (Chvála trapných okamžiků, chvála bolesti, chvála kněžských žvástů, chvála sporů ...). Některé jsou velmi otevřené k životu a obyčejným lidem, často jsou kritické k vžitým křesťanským způsobům a církvi. Autorova pozice je ale hodně katolická, pro mě někdy méně pochopitelná. Kniha je výzvou k vnímavé víře, k vyjití ze sebe, ze soběstředného vnímání a přeaktivního přístupu.
Jaroslav Rudiš, Winterbergova poslední cesta
Zajímavý, originálně popisovaný příběh cesty napříč bývalým Rakousko – Uherskem. W.Winterberg (stařec, Němec) jede v doprovodu svého pečovatele(„převozníka“- doprovází lidi před smrtí), který je původem z Čech z Vimperka a emigroval do Německa.Cesta se vrací k historickým tématům a bitvám (nejdůležitější u Hradce Králové), popisuje detaily o železnici a „překolejení“, zabývá se životem a kořeny obou mužů i hledáním pravdy o zbabělosti ve vztahu W. k jeho největší lásce – židovce. Kniha je místy dost „ulítlá“, beznadějná a morbidní (otec W je zakladatelem prvního krematoria v Liberci), ale je i podnětná svým stylem a myšlenkami. Ale vlastně nevím, zda bych jí doporučila a jestli o ní mohu říct, že se mi líbila…
Filip Gröschl
Gabriela Končitíková, Inspirace Baťa
“Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.”
Markéta Sedláčková, Důvěra a demokracie
“Demokratickou společnost nejvíce paralyzuje nedůvěra vůči druhým, institucím, systému…”
Markéta Skrbková
Guzel Jachina, Zulejka otevírá oči
Tatarská autorka, moje vrstevnice, skvěle napsala skvělý příběh. Zulejka otevírá oči mezi roky 1930 a 1946 kdesi v hloubi SSSR, přesto se nejedná o válečný román, spíše o osudy hrdinky na pozadí velkých dějin. Takže pokud, tak jako já, rádi čtete romány z temné historie Sovětského svazu, určitě doporučuji tuto knihu, která je strhující od začátku do konce.
Karin Lednická, Šikmý kostel
V poslední době hit, ale za mě právem. Pokud jste náhodou ještě nečetli, pokud, stejně jako já, nevíte nic o historii Karvinska a Ostravska, může tohle být dobrý vhled. Zatím ve dvou dílech sledujeme osudy obyvatel hornického regionu na československo - polském pomezí od konce 19. století do roku 1945. Autorka pochází z regionu, román je napsán na základě rozsáhlých rešerší i vzpomínek pamětníků. Někdy překvapivé, jak jiný svět to je, není špatné si uvědomit, jak daleko je Praha z některých míst naší republiky… A těším se na třetí díl (který zatím nevyšel), kde budeme hrdiny sledovat v druhé polovině 20. století.
Eva Veberová Josef Martin Bauer, Kam až mě nohy donesou, 2001, 2021 Cesta německých válečných zajatců v roce 1946 přes Sibiř do olověného dolu na východním pobřeží, otrocká práce, vzdorování i mrzačení lidí duševní i fyzické, zajatců i dozorců. Útěk a cesta pěšky zpátky do Evropy nekonečnou zemí, setkání původními obyvateli i osídlenci dirigovanými sovětskými režimem. Kniha tlustá, ale přečtete ji rychle. Neil deGrasse Tyson, Dopisy astrofyzika, 2019 Neznámým lidem i veřejně působícím osobnostem, o vesmíru, problémech planety Země i osobních katastrofách. S humorem, nadhledem i skepsí pro duchovní realitu. Zároveň s respektem k přesvědčením a poctivým argumentům ostatních. Jeho heslo mě inspiruje: Stále se dívejte nahoru! Alfréd Kocáb, Cestou necestou, 2007 Svědectví, abychom nezapomněli. Doporučuji zejména těm, kdo se s bratrem Kocábem blíž setkali. Vídeň za nacismu, realita fakulty i sborové práce, charismatický kvas, Charta 77 a přístup synodní rady, Taize. Odevzdanost Ježíši Kristu. Mohu půjčit, ale vrátit!! Renate Windová, Dietrif Bonhoeffer – křesťan v opozici, 2014 Německý teolog a farář, veřejně vystupující proti nacismu kdekoli, i ve vlastní lutherské církvi. Uvězněn a popraven v koncentračním táboře za farářskou práci v odboji. Musela jsem si připomínat, že se nejedná o román, ale o člověka. Povzbudivá kniha.
